Navigace: Domů

Členství v SZKT a v sekcích



Budoucnost oboru krajinářská architektura

Tisk

Budoucnost oboru zahradní a krajinářské architektury v České republice

Pokud se na obor zahradní a krajinářské architektury díváme z mezinárodního úhlu pohledu, je dobře vidět, jak se profese postupně mění. Zahradní a krajinářští architekti neřeší pouze specifické problémy výsadby vegetačních prvků, ale pohybují se v daleko širších souvislostech architektonických, environmentálních, sociálních a ekonomických. Typickým příkladem jsou evropské severské země, Holandsko a Kanada, kde zahradní a krajinní architekti velmi často řídí mezioborové týmy. Samozřejmostí je skutečnost, že jsou součástí pracovních týmů ve všech projektových etapách, nikoliv pouze tehdy, až je vše podstatné rozhodnuto a zbývá pouze "ozelenit".

V rámci oboru je tedy třeba stále zkvalitňovat výuku, nikoliv jen zvyšovat počty studentů. Nejen vytvářet nové studijní programy, ale také zajistit kvalitní pedagogy, rozvíjet mezinárodní spolupráci mezi univerzitami a podporovat studentské výměny. Další celoživotní vzdělávání je nezbytností.

Šíře oboru určitě povede k vnitřní specializaci uvnitř profese, ale autorizace by měla být zachována pro obor jako celek, což je předpoklad pro její společenské uznání a prestiž srovnatelnou s obory architektura a urbanismus.

Stavební úřady by měly v návaznosti na zákon č. 360/1992 Sb., O výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., a zákona č. 224/2003 Sb., důsledně vyžadovat pro vybrané činnosti ve výstavbě účast autorizovaného krajinářského architekta.

Výsledek návrhu je vždy závislý na realizaci a následné údržbě, neboť krajinářští (předtím označování jako zahradní a krajinní) architekti pracují s rostlinným materiálem, který se v čase vyvíjí a mění. Bez kvalitní realizace a následné péče i výborné řešení ztrácí svoji hodnotu. Je důležité, aby ve výběrových řízeních na realizaci a údržbu zahradních a krajinných úprav nevítězily firmy nejlevnější. Takové firmy nízkých cen dosahují dramatickým podhodnocením reálných nákladů a nedodržením základních technologických postupů, což v důsledku vede k nekvalitní realizací vyžadující v budoucnosti ještě více investic. Pro trvalou hodnotu realizovaných projektů jsou kritéria důležitější, než cena - kvalita, reference, záruky.

Nejčastější mýty a omyly týkající se krajinářské architektury

Pod označením krajinářský architekt si veřejnost většinou představí někoho, kdo navrhuje rodinné zahrady, resp. že navrhuje osázení rodinných zahrad.
I když je navrhování rodinných zahrad práce poměrně náročná a často podceňovaná, zdaleka to není jediná činnost krajinářského architekta (jak bylo popsáno výše). A pokud je krajinářský architekt přizván k řešení rodinné zahrady, je žádoucí, aby byl pokud možno konzultován již při zadání stavby domu, aby mohl společně s architektem stavby domu a klientem rozhodnout o umístění domu na parcele a o zásadních terénních úpravách pozemku.

Kolegové ze souvisejících profesí často pokládají krajinářského architekta za "pouhého" specialistu na rostlinný materiál. K projektu výstavby je často (je-li vůbec) vyzván, až když je stavební objekt umístěn a výškově osazen do terénu a vyprojektovány jsou veškeré zastavěné a zpevněné plochy. V zemích, kde má náš obor delší tradici jsou to právě krajinářští architekti, kteří spolurozhodují o trasách silnic, dálnic, umísťování objektů. Často jsou také vedoucími mezioborových týmů.

Dnešním absolventům oboru (zahradní a) krajinářská architektura někdy chybí dostatek sebevědomí plynoucí z nedostatečné připravenosti na práci v meziobororovém týmu a na složitá jednání s klienty a s veřejností. Krajinářský architekt musí přijmout fakt, že tvůrčí práce tvoří jen zlomek náplně jeho skutečné práce. Musí se orientovat ve stávající legislativě, která ovlivňuje jak pracovní podmínky, tak výsledek jeho práce. Musí umět své myšlenky srozumitelně formulovat a obhájit, musí dbát, aby byl návrh v daných ekonomických podmínkách udržovatelný, musí být připraven vykonávat autorský dozor při realizaci a převzít svůj díl odpovědnosti za dílo.

Přehled důležitých kontaktů - odkazů, literatury

Česká komora architektů - seznam autorizovaných architektů www.cka.cc
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení - seznam členů sekce SKA-IFLA www.szkt.cz
IFLA (Mezinárodní organizace krajinářských architektů) www.iflaonline.org
ECLAS (European Council of Landscape Architecture Schools) www.eclas.org

IFLA journal (výběr odborných článků z různých časopisů vydávaných asociacemi) www.iflajournal.org

TOPOS (odborný časopis) www.topos.de

Na stánkách IFLA (www.iflaonline.org) je informace o obsáhlém čtyřjazyčném slovníku pro krajinářskou tvorbu a urbanismus (Lexikon Landschafts- und Stadtplanung / Dictionary Landscape and Urban Planning / Dictionnaire Paysage et urbanisme / Diccionario Paisaje y urbanismo). Všech 6969 odborných výrazů je popsáno německy, anglicky, francouzsky a španělsky.
Ke stažení je publikace nazvaná IFLA Guide to International Opportunities in Landscape Architecture Education and Internships, která podává základní informace o školách poskytující vzdělání v oboru krajinářské architektury všech 56 zemí sdružených v IFLA. Jde o informativní seznam škol, v některých případech je i uvedeno, zda-li jde o programy akreditované. Vždy jsou uvedeny požadavky na přijetí, případně termín přihlášek, délka studia, počty studentů, zaměření studijních plánů, informace zda-li škola nabízí mezinárodní výměnné programy.

 

Zapojení českých krajinářských architektů do mezinárodních organizací

Tisk

Uznání akademických kvalifikací v Evropské unii - Boloňská deklarace

Boloňskou deklaraci podepsalo 29 evropských ministrů pro vzdělávání (červen 1999), diskutovala změny v systému. Ten v návrhu zahrnuje tříleté bakalářské a navazující dvouleté magisterské studium a dvouleté nebo tříleté doktorandské studium. Cílem je mít tento systém zaveden v celé Evropě do roku 2010.
V rámci Evropské unie neexistuje regulace akademického vzdělání pro obor krajinářské architektury. Nicméně existuje systém, který umožňuje porovnání akademického vzdělání. Existují Národní akademická informační centra (NARIC - National Academic Informational Centres), která byla zřízena na základě směrnice 92/51 EEC (Second Diploma Directive) a jsou etablovány v každé zemi EU a EEA.V některých zemích fungují v rámci Ministerstev pro vzdělávání (Německo, Belgie, Francie), někde jsou jako samostatné agentury jako například v Dánsku nebo Švédsku.

Zapojení českých krajinářských architektů do mezinárodních organizací

Českou republiku v mezinárodní organizaci IFLA zastupuje od roku 1996 Sekce krajinářské architektury-IFLA (SKA-IFLA), která působí od roku 1990 ve Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanském sdružení.

Začátkem května 2004 se konala v Praze konference Centrálního regionu IFLA. Konferenci pořádala Sekce krajinářské architektury Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně - Fakultou zahradnickou, s Fakultou architektury Českého vysokého učení technického, Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a Českou komorou architektů. Na přípravě se podílelo 31 dobrovolníků, z nichž 6 tvořilo organizační pracovní tým. Čestným předsedou byl Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc. Účastníci přijeli z 24 zemí celého světa, přednášející ze 17 zemí.

Dva dny před zahájením konference se v Praze uskutečnilo zasedání výkonného výboru IFLA, jehož součástí bylo i podepsání dokumentu o spolupráci mezi organizacemi IFLA a ISoCaRP (International Society of City and Regional Planning), který zastupoval jeho president Alfonso Vegara ze Španělska. Podpis této dohody naplňuje strategii UNESCO podporující mezioborovou spolupráci.

V průběhu konference podepsaly také prezidentky IFLA Marta Fajardo a EFLA Theresa Andersen tzv. Pražské memorandum o záměru sjednotit obě organizace do roku 2006, což se podařilo.


 

Minimální kvalifikace, vymezení obsahu práce

Tisk

Vymezení obsahu práce krajinářského architekta

Profese řeší tyto úkoly:
  • vytváří teorie a metody krajinného plánování, navrhování a řízení na úrovni místní, regionální, národní a mezinárodní;
  • vytváří teorie, metody, zásady, plány a návrhy pro národní parky a jiné chráněné nebo rekreační oblasti;
  • vytváří teorie a metody hodnocení životního prostředí, plánování, navrhování a řízení kulturní nebo historické krajiny, parků a zahrad;
  • plánování, navrhování, správa funkčních a estetických řešení v nezastavěném i zastavěném území (zahrnující soukromé a veřejné prostory, parky, zahrady, pěší zóny, náměstí, obytné čtvrti, hřbitovy, památníky, turistické, komerční, průmyslové a vzdělávací komplexy, sportovních hřiště, zoologické zahrady, botanické zahrady, rekreační oblasti a zemědělské farmy);
  • podílení se na plánování, estetickém a funkčním navrhování a umísťování takových objektů jako jsou silnice, přehrady, energetické a další velké rozvojové projekty;
  • krajinné hodnocení včetně environmentálních a vizuálních dopadů rozvojových strategií a projektových záměrů;
  • návrhy vhodných řešení týkajících se kvality a využívání zastavěného území v městských, příměstských i venkovských oblastech a tvorba návrhů, projektů, a pracovních skic, specifikace prací, propočtů ceny, časového harmonogramu;
  • provádění autorského dozoru tak, aby byl zajištěn soulad s plány, specifikací prací, rozpočtem a časovým harmonogramem;
  • řízení výzkumu, krajinného plánování, projektů, příprava odborných přednášek a technických zpráv, tvorba rozvojových programů, výuka a poradenství v otázkách týkajících se krajinářské architektury včetně aplikace GIS technologií a dálkového průzkumu země, krajinné ekologie a příslušné legislativy.

Minimální kvalifikace pro výkon profese dle IFLA:

Velká rada IFLA schválila 26.5.1985 prohlášení o minimálních požadavcích na kvalifikaci pro výkon praxe krajinářského architekta a doporučila členským organizacím IFLA přijmout tato doporučení s ohledem na úroveň vzdělávání v jednotlivých zemích a jejich speciální potřeby.

Výchova a vzdělávání studenta pro praxi krajinářské architektury má zajistit:

  • schopnost vytvářet funkčně vhodná a esteticky příznivá řešení plánování a navrhování území všech velikostí, kde dochází k interakci mezi člověkem a přírodou
  • porozumění těch ekologických, kulturních, ekonomických a organizačních otázek které souvisejí s řešením veřejných i soukromých objektů.
  • úspěšné analytické, technické, kontrolní a komunikační schopnosti (t.j. slovní, písemné, grafické/vizuální)
  • schopnost pracovat jako profesionální krajinářský architekt v situacích vyžadující spolupráci v rámci mezioborového projektového týmu stejně tak jako schopnost pracovat samostatně.

Vzdělávání by mělo minimálně zahrnovat:

  • vytvoření pracovních znalostí v přírodních vědách, speciálně rostlinného materiálu a ekologie
  • porozumění a chápání kulturní krajiny, včetně té části zahrnují lidská sídla a porozumění jejího využití.
  • porozumění navrhování krajinářských (a zahradních) úprav v historických souvislostech i v současných podmínkách ve venkovském i městském prostoru
  • zajištění způsobilosti aplikovat profesionální schopnosti v

Vzdělávací programy mají být uznány národními asociacemi krajinářských architektů tak, aby byly v souladu s národními vzdělávacími možnostmi, které odrážejí místní životní prostředí a sociální potřeby a naplňují požadavky pro profesionální praxi v jednotlivých zemích. Je důležité, aby tyto národní požadavky vyhověly minimálním mezinárodním požadavkům na vzdělávací kritéria. Je žádoucí, aby jako doplnění akademického vzdělání byly vzdělávací programy doplněny o období odborné praxe.

 

Minimální kvalifikace pro výkon profese dle EFLA - nyní Evropský region IFLA:

Minimální požadavky na vzdělání krajinářského architekta z pohledu EFLA (European Foundation for Landscape Architecture) jsou obsaženy v příloze deklarace a popisují cíle a předměty vzdělání pro uvedenou profesi. V roce 1998 výbor pro vzdělání EFLA revidoval tento dokument a vypracoval minimální požadavky na vzdělání profese krajinářského architekta:

Společná struktura evropských škol je založena na minimálně čtyřletém vzdělávání a zahrnuje čtyři okruhy a cíle:

  • rozvoj intelektuálních schopností využívat široké znalosti společenských a přírodních procesů
  • technické schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro vytváření plánů a projektů
  • porozumění různým rolím krajinářského architekta v mezioborovém týmu a schopnost řídit plánovací proces

Důraz je kladen na provázanost předmětů, tak aby bylo eliminováno riziko fragmentace studijního programu. Kombinace povinných a volitelných předmětů může být sestavena podle vzrůstajících potřeb a příležitostí v jednotlivých zemích. Některé školy mohou klást větší důraz na krajinné plánování (landscape planning), zatímco jiné se mohou zaměřit na plánován a projektování urbanizovaného prostoru (site planning), často se zaměřením na konstrukční detaily a plány výsadeb. Toto zaměření vyplývá také z postavení krajinářské architektury v různých zemích.


Základní oblasti znalostí a dovedností:

  • Navrhování a plánování
  • Člověk, společnosti, prostředí
  • Přírodní a funkční aspekty krajiny
  • Technologie a management

Navrhování a plánování

  • Schopnost interpretovat všeobecné cíle ve společnosti, přeměněné do specifických cílů, do principů navrhování, strategií, metodologie.
    (výukové předměty: teorie krajinářské architektury a plánování, metodologie navrhování a plánování a jejich aplikace v případových studiích)
  • Rozvíjení tvůrčích schopností, citu pro formu, barvu a texturu, schopnost vytvořit koncept v prostoru a čase, vytvářet, navrhovat a sdílet představy.
    (výukové předměty: základy navrhování, ruční kreslení a malování, modelování, ateliérové projekty)
  • Schopnost zahrnout nový návrh to existujícího prostředí v měřítku všeobecného regionálního plánování s důrazem na visuální a ekologické požadavky a potenciály
    (výukové předměty: krajinné plánování, kursy regionálního plánování)
  • Rozvoj dovedností komunikačních, vyjednávacích, prezentačních
    (výukové předměty: slovní prezentační cvičení, jazykové kursy, ruční kreslení, technické kreslení, tvorba modelů, počítačová grafika)

Člověk, společnost, prostředí

  • Znalosti základních konceptů a vztahů mezi člověkem a prostředím.
  • Všeobecné porozumění měnícím se hodnotám, postojům a chování v proměnách času.
  • Znalosti cest a způsobů za jakých bylo formováno kulturní dědictví a následně proměňováno během času
  • Historie osídlení, využívání území
  • Principy ochrany a obnovy
  • Krajina jako neustálý proces z minulosti přes přítomnost do budoucnosti.
    (výukové předměty: historie, fyzická, sociální a ekonomická geografie, antropologie, sociologie)
  • Historie umění, architektury, urbanismu a zahradní a krajinné architektury
  • Znalosti přínosu umění v minulosti i současnosti pro architekturu, urbanismus a zahradní a krajinnou architekturu, jako i základu pro filosofii a styl návrhu, estetické standardy a symbolické interpretace
  • Studium příkladů z minulosti i současnosti a to v kontextu kulturním, politickém, ekonomickém.
    (výukové předměty: historie a teorie umění a architektury, urbanismu, navrhování zahrad a parků, současné trendy)
  • Zákonné principy a pravidla
  • Znalosti základů krajinné a environmentální politiky
  • Znalosti legislativy a plánovacích a schvalovacích procedur
  • Role mezinárodních, národních a regionálních a lokálních organizací v procesu plánování a navrhování.
    (výukové předměty: plánovací a environmentální legislativa a procedury)

Přírodní a funkční aspekty krajiny

  • Ekologie
  • Znalosti základů přírodních systémů a schopnost zhodnotit jejich existující a potenciální hodnoty, a to z hlediska ochrany i rozvoje území
    (výukové předměty: všeobecná a aplikovaná ekologie, geologie, klimatologie, topografie, pedologie, hydrologie, znalosti vegetace, rostlinného materiálů, výsadby rostlin, management krajiny)
  • Využití území a funkční požadavky
  • Znalosti rozdílných krajinných typů, jejich vývoj, jejich funkční a územní požadavky, vzájemné vztahy, zaměnitelnost
  • Požadavky týkající se projektování a managementu.
    (výukové předměty: funkční a plánovací aspekty zemědělství, osídlení, průmyslu, infrastruktury, rekreace a turistiky)

Technologie a management

  • Postupy zpracování dat
  • Znalosti a schopnosti užívat techniku sběru dat a zhodnocení krajiny, využití GIS technologií, využití moderních technologií v navrhovacím a plánovacím procesu
    (výukové předměty: sběr a vyhodnocení dat, krajinná analýza, teorie dálkového průzkumu)
  • Znalosti materiálů a technologií
  • Modelace terénu, odvodnění a akumulace vody, konstrukce cest, dlažeb, zdí, mostů, rybníků a vodních ploch, zlepšení půdních podmínek. Výsadby rostlin, manipulace se školkařských zbožím, výsadbové plány. Dále znalosti pravidel výstavby dálnic, železnic a ostatní infrastruktury
    (výukové předměty: stavební konstrukce, terénní modelace, zemědělské inženýrství, stavba silnic, biologické inženýrství)
  • Systém řízení
  • Řízení projektu, řízení kanceláře
  • Vypracování technických zpráv a specifikace materiálu, odhad ceny, autorský dohled
    (výukové předměty: profesionální praxe, ekonomika, marketing, organizace řízení)
  • Management zahradních a krajinných úprav
  • Znalost vztahů mezi navrhováním krajinářských úprav a dlouhou dobou, kdy návrhy nabudou účinnosti, jejich vývoj a údržba.
    (výukové předměty: techniky managementu, ekologické aspekty managementu)

Seznam typických projektů (neúplný výběr) zpracovávaných krajinářským architektem a seznam aktivit, v kterých je členem týmu (dle EFLA).

Legenda:
1 - odpovědný za celkový návrh
2 - odpovědný za plán výsadeb
3 - člen mezioborového týmu
4 - poradce nebo konsultant pro určité aspekty plánování nebo hodnocení

 

Typ projektu Úloha krajinářského architekta
(pozice v řešitelském týmu)
Městské parky 1
Soukromé a veřejné zahrady 1
Hřbitovy 1
Střešní zahrady 1,2
Golfová hřiště 1,2
Skládky 1,2
Náměstí a pěší zóny 1,2,3
Universitní areály 1,2,3
Botanické zahrady 1,3
Venkovní rekreační zařízení 1,2,3,4
Rekultivace 2
Výsadby podél dálnic 2
Zahradní výstavy a expozice 2,3
Obchodní centra 2,3
Dopravní komunikace 2,3
Historické parky a zahrady 2,4
Obytné celky 2,3
Průmyslové zóny 2,3
Památníky 2,3,4
Rehabilitace okolí vodních toků 2,3,4
Návrhy změn využítí pozemků 2,3,4
Krajinné plánování 3,4
Regionální plánování 3,4
Studie využití území 3,4
Městské plánování 3,4
Ekologické parky a sítě 3,4
Lesy 3,4
Přírodní oblasti 3,4
Nová města 3,4
EIA 3,4
Hodnocení pohledových kvalit 4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Vysvětlení pojmů

Tisk

Krajinářská architektura

Technický naučný slovník (III.díl, SNTL 1982) vysvětluje krajinářskou architekturu jako "technický a umělecký obor zabývající se ochranou a tvorbou krajiny od detailů krajinářské architektury obytných souborů, městských prostorů, městských parků, soustavy zeleně ve městech, úprav vodních toků a ploch až k velkým krajinářských celkům".

Z mezinárodního pohledu dnešní doby jde o obor ještě mnohem širší, který zahrnuje kromě
historického základu profese, kterým je navrhování soukromých, veřejných, obytných, komerčních, průmyslových prostorů a obnova historických objektů zeleně další oblasti:

  1. efektivní, estetické a ekologicky citlivé začlenění stavebních objektů, návrh minimalizace dopadů na životní prostředí
  2. propojení krajinářské architektury s environmentálním plánováním
  3. plánování a řízení krajiny, pohledových analýz, též plánování tras silnic
  4. vytváření mostu mezi územním plánováním a individuální projekty, cílem je integrovat ekonomické faktory do dobrého návrhu a vytvořit kvalitní životní prostředí, krajinářští architekti jsou často vedoucími mezioborových projekčních týmů
  5. analýza a formulování politiky, programů a regulativů s cílem zajistit kvalitu životního prostředí s ohledem na udržitelnost vývoje.

Krajinářský architekt

Definice profese krajinářského architekta schválená Světovou radou IFLA -International Federation of Landscape Architects (Mezinárodní federace krajinářských architektů) dne 15.5.2003 pro účely mezinárodních standardů klasifikace zaměstnání vydávané Mezinárodním úřadem práce (International Labour Office) v Ženevě zní: "Krajinářští architekti provádějí výzkum, poradenství, plánování, projektování a správu krajiny a to v zastavěném i nezastavěném území včetně její ochrany a to za respektování udržitelného vývoje. Pro profesi krajinářského architekta je vyžadováno vzdělání v oboru krajinářské architektury".

Oborové vzdělání v České republice

Jedinou školou, která má v současnosti dle Seznamu škol s uznaným a příbuzným vzděláním (vydala Česká komora architektů - ČKA - v roce 2002) uznané vzdělání pro obor Zahradní a krajinnářská architektura (ZKA) je Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně - Fakulta zahradnická, kde je tento obor dlouhodobě vyučován a stabilizován. Fakulta architektury ČVUT v Praze ani jiné architektonické školy, které nebyly dosud na výuku ZKA přímo specializovány, nemají tzv. uznané vzdělání pro obor.

Název profese

Od roku 1992 používaly autorizované osoby označení "autorizovaný architekt pro obor zahradní a krajinářská tvorba".
V červnu 2008 prošel zákon č. 360/ 1992 Sb.o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, novelizací. Novelizací prošel i zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a to zákonem č. 189/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, který se svými důsledky dotýká též autorizovaných inspektorů.

Název oboru

Název oboru byl v novele zákona č. 360/1992 Sb. upraven na krajinářská architektura a nový autorizační řád schválen ministrem pro místní rozvoj dne 15.října 2008 pod č.34445/2008 stanovuje druh autorizace : krajinářská architektura s oprávněním užívat chráněný titul „autorizovaný architekt-krajinářská architektura" popřípadě alternativně titul „autorizovaný krajinářský architekt".


 

IFLA - International Federation of Landscape Architects

Tisk
(IFLA - Mezinárodní federace krajinářských architektů) byla založena v roce 1948 a sdružuje jak národní profesní organizace krajinářských architektů, tak jednotlivce z těch zemi, kde zatím národní profesní organizace založeny nejsou. V současnosti je to 58 národních sdružení a jednotlivci z 18 zemí. Vždy jen jedna národní organizace může být členem IFLA, toto kritérium má za cíl sjednocení oboru v rámci jednotlivých zemí.

V rámci IFLA jsou ustaveny od 1.1.2007 čtyři regiony:

  • americký region - státy severní, jižní a střední Ameriky
  • evropský region - státy Evropy
  • africký region - státy Afriky a Středního Východu
  • asijský region - státy Asie, Austrálie, Nový Zéland

Nejstarší a počtem členů největší národní asociací je American Society of Landscape Architects (ASLA - Americká společnost krajinářských architektů), která byla založena v roce 1899 a nyní má přes 12 000 členů. Autorizace krajinářský architekt je udělována ve 45 státech USA, uznané vzdělání pro obor poskytuje 60 universit v USA a Kanadě.

Českým členem IFLA je od roku 1996 Sekce krajinářské architektury- IFLA, Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, která v ČR působí od roku 1990. Členem této sekce se může stát každý člen SZKT, který je zároveň autorizovaným architektem pro obor krajinářská architektura.

V dubnu 1989 byla v Bruselu podepsána dohoda některých profesních asociací krajinářských architektů členských zemí Evropského společenství, které souhlasily s vytvořením EFLA - European Foundation for Landscape Architecture (Evropská nadace pro krajinářskou architekturu). Cílem tohoto mezinárodního sdružení, bylo řešit oborovou tématiku v rámci Evropské unie. Toto rozhodnutí mělo ve své době opodstatnění, postupně však došlo k tomu, že se činnost Centrálního regionu IFLA a EFLA začala překrývat. EFLA sdružující 19 národních asociací krajinářských architektů, řešila obdobné problémy jako sdružení národních asociací v rámci IFLA. V roce 2004 v rámci pražské konference Centrálního regionu IFLA, který uspořádala Sekce krajinářské architektury- IFLA ve Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, došlo k podepsání tzv. Pražského memoranda, jehož obsahem byla vůle ke sloučení obou organizací. Proces sjednocování je vždy obtížnější než rozdělování, ale přesto se sloučení podařilo. O 1.1.2007 zastupuje profesi krajinářského architekta pouze jedna světová organizace - IFLA.


 
Strana 2 z 3