Autorizace

Tisk

Autorizace České komory architektů

Společenské uznání profese se v jednotlivých zemích liší. Velmi se také liší způsob případné registrace a autorizace - oprávnění k výkonu profese.

Název profese

V červnu 2008 prošel zákon č. 360/ 1992 Sb.o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, novelizací.Novelizací prošel i zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a to zákonem č. 189/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, který se svými důsledky dotýká též autorizovaných inspektorů.

Název oboru byl v novele zákona č. 360/1992 Sb. upraven na krajinářská architektura a nový autorizační řád schválen ministrem pro místní rozvoj dne 15.října 2008 pod č.34445/2008 stanovuje druh autorizace : krajinářská architektura s oprávněním užívat chráněný titul „autorizovaný architekt-krajinářská architektura" popřípadě alternativně titul „autorizovaný krajinářský architekt".

Změna názvu oborů, jakož i tzv. „velké autorizace" není samoúčelná. Dosud užívané označení vycházelo z oborového rozdělení socialistického školství a pojmově není kompatibilní s evropským oborovým pojetím a označováním: „architecture", „landuse planning" „town/city planning", „spatial planning" „fysical planning", „Raumplannung", „landscape architecture" „Landesarchitektur". Označení „architekt pro pozemní stavby" je nesrozumitelné a přesně nepřeložitelné. Obdobně pojem „úpravy". Důsledky tohoto pojmového zmatení se projevovaly zvláště naléhavě právě v současnosti v případech vzájemného uznávání odborné kvalifikace, dokonce i v případě tak blízkých států, jakými jsou Česká republika a Slovensko. Navrhované znění činí pojmenování oborů obecně srozumitelným v mezinárodním kontextu, neboť jejich držitelé budou nadále označování jako

Podmínkou udělení autorizace je absolvování školy s uznaným vzděláním, minimálně dva roky praxe, složení zkoušky z legislativy a předložení portfolia. V současné době uznané vzdělání poskytuje pouze Mendlova zahradnická a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, obor Zahradní a krajinářská architektura.
Pokud zájemce o autorizaci absolvoval školu pouze s příbuzným vzděláním, je nutné navíc složit při autorizační zkoušce ještě zkoušku odbornou.

Česká komora architektů sdružuje celkem tři druhy autorizace :

  1. Architektura s číselným označením A.1 a s oprávněním užívat chráněný titul „ autorizovaný architekt"
  2. územní plánování s číselným označením A.2 a s oprávněním užívat chráněný titul „ autorizovaný architekt-územní plánování" , popřípadě alternativně titul „autorizovaný urbanista"
  3. krajinářská architektura s číselným označením A.3 a s oprávněním užívat chráněný titul „autorizovaný architekt-krajinářská architektura", popřípadě alternativně titul „autorizovaný krajinářský architekt"

V angličtině je označení podstatně jednodušší "architect, planner, landscape architect."
Každá z těchto profesí má své organizace celosvětové, případně evropské. V poslední době, po dosti dlouhém období izolace těchto příbuzných profesí, dochází ke společným jednáním jednak mezi UIA (International Union of Architects), ISOCARP (International Society of City and Regional Planning), IFLA (International Federation of Landscape Architects), neboť současná doba je ve znamení rozvíjející se spolupráce. Skutečnost, že v České republice působí tyto tři profese v rámci jedné společné organizace (ČKA - Česká komora architektů) je sice výjimečné, ale za určitých podmínek lze toto řešení považovat za pozitivní.

Poznámka k autorizaci pro ÚSES

Česká komora architektů uděluje v souladu s ustanovením § 6 zákona, v souladu s obecnými právními předpisy o ochraně přírody a krajiny a z pověření Ministerstva životního prostředí autorizaci pro specializaci "projektování územních systémů ekologické stability" s číselným označením A.3.1 a oprávněním užívat označení "autorizovaný projektant územních systémů ekologické stability" (ÚSES). To je vedle tzv. "velké autorizace" druhé české specifikum, které v rámci organizací sdružených v IFLA a EFLA nemá obdoby. Sledujeme-li rozsah a obsah profese v mezinárodních souvislostech je zřejmé, že vzhledem k šíři oboru dochází uvnitř oboru ke specializaci, avšak dílčí specializace se z oboru krajinářské architektury nevydělují.

Množství specializací uvnitř oboru krajinářské a krajinné architektury je možné dokladovat například na seznamu, který zveřejnila ASLA - American Society of Landscape Architects (Americká společnost krajinářských architektů), tyto specializace jsou však uvnitř oboru nikoli mimo obor. Autorizace dle písmene A.3 a A.3 1 je jednoduše anglicky "landscape architect."

Složitost označení v češtině určitě odráží problémy, které souvisí jednak s tím, že se jedná obor u nás relativně mladý a také s poněkud odlišným vnímáním zahrady a krajiny, než je tomu v anglicky mluvících zemích. Navíc udělování specializace ÚSES je zbytečným vyčleněním části oboru z oboru jako celku. Dle Autorizačního řádu ČKA jde o "samostatnou", dle zákona o "dílčí specializaci v rámci oboru". Profese krajinářské a zahradní architektury zahrnuje zcela nezpochybnitelně i projektovaní v krajině. Pro analytické práce je vždy třeba spolupracovat s různými specialisty, což ovšem není důvod k vyčlenění ÚSES z oboru krajinářská architektura, který má celou řadu dalších dílčích specializací. Jde o obor malý a jeho další členění jen oslabuje sílu a prestiž oboru jako celku.

Poznámka k autorizaci bez specifikace oboru

Udělování autorizace se všeobecnou působností oboru lze považovat za problematické. Ačkoliv tři profese České komory architektů používají stejné obecně platné principy při tvorbě prostoru. Tím, že se pohybují ve veřejném prostoru, měla by jejich práce mít i stejné základní parametry tj. společenský prospěch a užitečnost, prostorovou, funkční a estetickou kvalitu a to za podmínek udržitelnosti. Architekti, urbanisté a krajinířští architekti používají však při své práci jiné výrazové prostředky, jejichž znalost vyžaduje vzhledem k šíři problematiky příslušné vzdělání, které je definováno mezinárodními organizacemi.
Autorizovaný architekt se všeobecnou působností je české specifikum. Obáváme se, že tento výraz přesně vystihuje podstatu problému. Ten, kdo vystudoval všechny tři obory, používá v anglicky mluvících zemích hrdě všechny tři tituly architect & landscape architect & planner, neboť je to kvalifikace vynikající a velmi vzácná.

V rámci IFLA - Mezinárodní organizace krajinářských architektů, jsou sdruženy asociace z 58 zemí světa všech kontinentů. Pouze v Itálii, Franci a Španělsku je situace, kdy se architekti považují zároveň za krajinářské architekty. V rámci Evropské unie působí asi 300 000 architektů (dle údajů vydaných EFLA), asi 10 000 krajinářských architektů (dle údajů EFLA). Tedy poměr přibližně 30 : 1.


Dle údajů ČKA z roku 2003 bylo v České republice autorizováno 3032 architektů, z nichž 2560 mělo autorizaci se všeobecnou působností (velkou autorizaci), tedy poměr 1,18 : 1. Tento poměr (spíše však nepoměr) lze jen obtížně považovat za přijatelné specifikum České republiky. Tato skutečnost jednoznačně snižuje hodnotu a vážnost udělovaných tzv. velkých autorizací, neboť zvládnutí všech tří disciplin je jevem spíše výjimečným než obvyklým.


Udělováním tzv. velké autorizace se z mezinárodního pohledu snižuje hodnota a vážnost autorizací všech tří oborů. Zdá se však, že čím dál více architektů si uvědomuje, že udělováním tzv. velké autorizace byla zcela podceněna profese krajinářského architekta, což odráží skutečnost, že od roku 2004 se tzv. velké autorizace se udělují pouze výjimečně, snižuje se také počet žadatelů o ni.
Na další vývoj této situace bude mít nepochybně vliv dohody mezi představiteli UIA - Světová organizace architektů a IFLA z října 2006, kterou je deklarován odlišný charakter a postavení profese architekta a krajinářského architekta.